Czech English Russian
 
 
» Průvodcovké služby » Zajímavosti » Zajímavosti
 
Zajímavosti Průvodcovké služby » Zajímavosti

ZAJÍMAVOSTI PRAHY (pokračování)



Královská cesta

Historicky nejvýznamnější komunikace městské památkové rezervace, která protíná město od východu k západu. Své jméno dostala především proto, že v minulosti spojovala dvě sídla českých králů a používala se také pro korunovační průvody a slavnostní vjezdy panovníků. Začíná u Prašné brány a pokračuje Celetnou ulicí přes Staroměstské náměstí, Karlovu ulici, Karlův most, Mosteckou ulici na Malostranské náměstí a odtud Nerudovou ulicí a ulicí Ke Hradu na Pražský hrad. Holdování se zúčastnili příslušníci pražských cechů a profesí oděni do slavnostního oděvu s cechovními korouhvemi na předem určeném místě. Posledním panovníkem z rodu Habsburků, který se dal korunovat na českého krále, byl Ferdinand V. zvaný Dobrotivý, v roce 1836.

 

Langweilův model Prahy

Jeden z nejznámějších exponátů v budově Muzea hlavního města Prahy. Je jím plastický model Prahy, který vytvořil Antonín Langweil v první polovině 19.století. V roce 1822 se stal sluhou v universitní knihovně. V roce 1826 viděl v Praze výstavu plastického modelu Paříže. Langweil byl nadšen a rozhodl se, že zhotoví podobný model Prahy. Během tří let dokázal vytvořit asi 600 domů Starého Města, dokončil staroměstské kostely, Židovské město, Malou Stranu a Hradčany. Dílo představuje historický model Prahy v měřítku 1:432 zaujímající plochu 20 metrů čtverčních. Je nejen turistickou atrakcí, ale především nenahraditelným studijním materiálem.

 

Lanovka na Petřín

Je to jedna z atrakcí, která byla vybudována v roce 1891 u příležitostí konání Zemské jubilejní výstavy. Lanovka se zpočátku pohybovala na vodní pohon. V provozu byla do roku 1914. V roce 1932 dostala pohon elektrický. Jezdila až do roku 1965, kdy se část podmáčeného petřínského svahu utrhla a zdeformovala dráhu. Nákladná obnova pak přišla v letech 1983-85. Pak byl znovu obnoven provoz, při kterém se i nadále používá opravené soustrojí z r.1932. Kapacita lanovky je 1400 osob za hodinu, cesta trvá cca 3 minuty.


Matějská poutˇ

Začíná již koncem února, a trvá až do začátku dubna. Je symbolem přicházejícího jara.Dnes je především přehlídkou supermoderních zábavních atrakcí pro děti, dříve měla charakter lidové veselice. Tradice Matějské pouti sahají až do druhé poloviny 18.století a v kalendářním roce byla první. Poutˇse koná v areálu Výstaviště.


Metro

Jediná podzemní dráha v České republice, spojuje nejrušnější místa v centru města včetně čtyř nejdůležitějších nádraží. Výstavba byla zahájena v roce 1965. První vozy s cestujícími se rozjely 9.5.1974 a to na prvním provozním úseku trasy C mezi Florencí a Kačerovem. Pražské metro má tři postupně budované a průběžně prodlužované trasy: trasa A - zelená, trasa B - žlutá, trasa C - červená.  Trasy celkem třikrát procházejí pod hladinou Vltavy - na trase A v hloubce 14,5 m, na trase B v hloubce 25 m a na trase C v hloubce 4 - 12 m.


Planetárium

Je to specifická kulturně vzdělávací instituce jediná svého druhu v České republice. Je umístěna ve zvláštní centrální budově, vystavěné v letech 1958-61 podle projektu arch. J.Fragnera na okraji Královské obory v těsném sousedství Výstaviště. Atrakcí je velké projekční planetárium, které v projekční kupoli o průměru 23 metrů vytváří optický model hvězdného nebe, prostírajícího se přímo nad divákovou hlavou. Planetárium pořádá astronomické, astronautické a geografické pořady, odborné přednášky, kurzy a výstavy, zaměřené především na děti a mládež.


Prašná brána

Pozdně gotická brána zvaná Prašná je jedním ze symbolů města. Její výstavba začala v r. 1475 pod vedením zednického mistra Václava. Ten však na tento náročný úkol nestačil a tak jej brzy vystřídal Matyáš Rejsek z Prostějova. Matěj Rejsek bránu vyzdobil hodnotnou plastickou výzdobou. Stavba však zůstala nedokončena. Asi od poloviny 18.století sloužila jako skladiště střelného prachu, proto se jí začalo říkat Prašná. Dnešní vzhled získala až v letech 1878-86, kterou vedl architekt Josef Mocker. Dnes je Prašná brána vysoká 65 metrů a vede na ní 180 schodů. Vnitřní prostory slouží k výstavním účelům.

 

Pražské jezulátko

Je jednou z nejznámějších církevních pozoruhodností v katolickém světě. Je to proslulá vosková soška Ježíška, vysoká 45 cm. Je to španělská práce ze 16.století, již krátce po svém vzniku proslavená schopností konat zázraky. Do Čech si ji přivezla urozená Španělka Marie Manriques de Lara, když se vdala za českého pána Vratislava z Pernštějna. V roce 1587 ji pro štěstí darovala své dceři Polyxeně u příležitosti její svatby s Vilémem z Rožmberka. Té však soška štěstí nepřinesla, v roce 1628 podruhé ovdověla. Proto se rozhodla darovat Jezulátko pražským karmelitánům při kostele P.Marie Vítězné. Pražské Jezulátko dokázalo vyslyšet řadu žadatelů o potomka, odvrátilo obležení Prahy nepřátelskými vojsky, "zařídilo" udělení zemských úřadů a uchránilo karmelitány před morem. Věhlas Pražského Jezulátka je velmi silný především v tradičně katolických zemích, jako je Španělsko, Polsko, Itálie a Latinská Amerika. Jezulátko neztratilo schopnost plnit přání i dnes. Svědčí o tom destičky a cedulky s poděkováním, které kolem mramorového oltáře stále přibývají.

 

Pražské věže

Jedním z přívlastů Prahy je název "stověžatá". Otcem tohoto pojmenování byl matematik, fyzik a náboženský myslitel Bernard Bolzano, který na začátku 19.století napočítal v Praze 103 věží. Za nejstarší dochovanou věž na území Prahy můžeme označit Černou, která je součástí opevnění Pražského hradu a pochází z 1.poloviny 12.století. Zhruba ve stejné době dostala dnešní vzhled i dvojice věží v průčelí baziliky sv.Jiří.

 

Pražské slunce

Je to nejcennější předmět ve sbírce loretánského pokladu, tzv. diamantová monstrance sluncového typu ze silně pozlaceného stříbra z r.1699. Váží přes 12 kg a je posázena 6222 brilianty. Zhotovili ji vídenští zlatníci v r.1699 podle návrhu vídeňského architekta činného v Praze, Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Základem monstrance je skalisko, na němž stojí postava P.Marie, zachycená v dynamickém, vzrušeném pohybu, s paprsky koruny nad hlavou.

 

Pražský Turek

Je to umělecky nejhodnotnější a nejobdivovanější barokní plastika na Karlově mostě. Je to práce Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z roku 1714. Sousoší představuje sv.Jana z Mathy, Felixe z Valois a Ivana. Dal ho zhotovit hrabě Thurn k uctění řádu trinitářů, jehož byli první dva světci zakladateli. Trinitáři vykupovali zajaté křestˇany z tureckého zajetí. Symbolizuje to především výjev v dolní části sousoší. Je tu znázorněno do skály zahloubené vězení, před kterým pes a Turek s důtkami a zakřivenou šavlí hlídá uvězněné křestˇany.

 

Schody a schodiště

Velmi členitý reliéf hlavního města si již před staletími vynutil budování řady schodištˇ. Zřizovaly se tam, kde strmě stoupající svah nedovolil stavbu klasické ulice. Jedny z nejstarších jsou Nové zámecké schody. Začínají v Thunovské ulici a ústí na okraji hradní rampy u Hradčanského náměstí. Mají 209 stupňů. Velice známé jsou Staré zámecké schody, které vedou z Klárova k východní hradní bráně pod Černou věží. Mají 101 stupňů. Nejdelší schody v Praze jsou schody z malostranské Vlašské ulice vzhůru na Petřín. Mají 306 stupňů.

 

Staroměstský orloj

Jedna z největších atrakcí Prahy. Tvůrcem byl Mikuláš z Kadaně kolem roku 1410, hodinář působící na dvoře Václava IV. Jako jediný orloj na světě zobrazuje babylónský čas. V roce 1490 Mistr Hanuš zařízení dále zdokonalil, podobně jako tomu bylo v letech 1553-60 Janem Táborským. V letech 1692-1787 a pak i dlouhou dobu v 19.stol. nebyl orloj v provozu. Dnešní podobu získal v roce 1865 během velké opravy. Během pražského povstání v květnu 1945 Staroměstská radnice vyhořela, těžce poškozen byl i orloj, podařilo se ho však rekonstruovat. Představení na orloji začíná každou hodinu. Ve dvou okéncích v nejvyšší části orloje se postupne ukáže 12 apoštolů. Sochy jsou dílem Vojtěcha Suchardy z roku 1948, nahradily starší z roku 1864, které shořely během Květnového povstání. Astronomický orloj s ciferníkem je duší celého mechanismu. Ručička se sluncem, která ukazuje hodiny zaznamenává ve skutečnosti tři odlišné časy. Prvním je tzv. staročeský čas, označuje jej vnější ciferník se středověkými arabskými číslicemi. Současný čas zachycuje ciferník s římskými číslicemi. Třetím časem je babylónský, který období denního světla dělil na 12 hodin, které měly během roku různou délku. Ten na orloji znázorňuje modrá část ciferníku, rozdělená do 12 dílů, představující viditelnou část oblohy. Hodiny zobrazují i pohyb Slunce a Měsíce během 12 znamení zvěrokruhu. Ve spodní části je kalendárium z r.1865, otáčivý kotouč s dvanácti kruhovými obrazy, symbolizující jednotlivé měsíce. Autorem je malíř Josef Mánes.

 

Štefánikova hvězdárna

Pražská hvězdárna na Petříně vznikla v letech 1927-28. Veřejnost tu má možnost sledovat vesmírná tělesa a nejrůznější úkazy na noční obloze. Hvězdárna je velice dobře vybavena. Patrový objekt má tři kupole, v hlavní o průměru 7,5 metru je umístěn Zeissův čočkový dalekohled, který zvětšuje obraz nebeských těles až 680 krát, nad ním je koronograf, určený ke studiu okrajů slunečního kotouče. V západní kupoli byl nainstalován dalekohled o průměru 5 metrů na denní pozorování Slunce, zvětšující až 225 krát, a ve východní je dalekohled, kterým je možné sledovat komety a zářící mlhoviny, zvětšuje až 110 krát.


Vltava

Nejdelší a nejslavnější česká řeka. Patří k Praze stejně neodmyslitelně jako Pražský hrad nebo Vyšehrad. Zřejmě podle ní, přesněji podle kamenných prahů v jejím řečišti, dostalo město i své jméno. Vltava je dlouhá 430,2 km a pramení v šumavských hvozdech pod Černou horou na česko-bavorské hranici. Hlavnímu městu patří délka 30,9 km. Největší šířku má v prostoru Štítkovského jezu - 330 m, nejmenší v Modřanské úžině - 40m. Přirozená hloubka říční cesty je 3 a 4 metry. Vltava splývá u Mělníka v Labe. Úsek z Prahy po proudu až do Mělníka je splavný pro lodě o nosnosti 1000 tun. Výstavba Vltavské kaskády od Lipna po Vrané sice způsobila, že vltavská voda je poměrně studená a ne příliš vhodná ke koupání, zato však dopomohla k její čistotě, takže se tu dobře daří mnoha druhům ryb, včetně pstruhů.


Výstaviště

Areál výstaviště o rozloze 40 ha byl upraven z východní části Královské obory pro potřeby Zemské jubilejní výstavy v r.1891. Výstaviště se nyní využívá pro různé společenské, kulturní a sportovní akce, koná se tu i tradiční Matějská poutˇ. Ve vstupní části Výstaviště stojí novorenesanční -  novobarokně přestavěný Pavilon hl. města Prahy, nyní Lapidárium Národního muzea, a proti němu stojí novorenesanční objekt Akademie výtvarných umění. Z dalších budov je třeba jmenovat sportovní halu Paegas Arenu z let 1961-65, zimní stadion a plavecký stadion, Křižíkovy pavilóny s moderní fontánou a pódiem, využívaným pro efektní představení pod širým nebem a další.


Zlatá ulička

Velice malebný a jeden z nejnavštěvovanějších koutů Prahy a Pražského hradu. Ulička vznikla při stavbě severního opevnění Hradu za krále Vladislava Jagellonského koncem 15.století. V roce 1597 císař Rudolf II. rozhodl, že dá tento prostor při vnitřní straně hradební zdi k dispozici hradním střelcům, aby si tu vystavěli svá obydlí. V té době bylo vystavěno 24 domků s miniaturními komůrkami, kde žili hradní střelci i se svými rodinami. V roce 1657 už zbylo jenom 14 domků. Postupně se tu začali zabydlovat i řemeslníci, úředníci, zvoníci, lokajové apod. V 19.století zde bydleli i umělci, podivíni, pražská chudina i galerka. V roce 1917 v domku č. 22 bydlel krátce i spisovatel Franz Kafka. Podle legend, v době panování císaře Rudolfa II. uličku obývali alchimisté, kteří hledali tajemství výroby zlata.



Podobné publikace:

  • Památky
  • Exkurze po Praze
  • Vstupenky
  • Lodí po Vltavě
  • Trojský zámek


  • Praha v noci

    Praha
     
    Výkonné a spolehlivé servery   Design pro systémy DataLife Engine